Čarodějův bratr - Zjištění

Pan Davey právě přijel ze služební cesty, veze si svůj kufr a pozoruje ne málo dětí, které si před sebou tlačí kufry. Davey si hned pomyslel, že odjíždí někam do internátní školy. Zarazil ho jenom fakt, že všechny děti mířily k nástupištím číslo devět a deset. Z těch nástupišť nejezdily žádné spoje do internátních škol. Pan Thomas Davey si totiž zakládal na svých znalostech tras anglických vlaků. Cestou z nádraží si koupil noviny a taxíkem dojel domů.

„Ahoj, tati,“ vítala ho jeho dcera Dominika s dosti zakulaceným bříškem.

„Ahoj, co maličká?“

„Začala kopat. S Tobiášem jsme se dohodli na Cecílii. Po babičce.“ Nyní se otočila a podala otci obálku se slovy:

„Přišlo to hned, jakmile jsi odjel. Poslal ti to starosta, tvou žádost přestavitelé obce schválili. Ten dům je náš. Sice se bude muset ještě trochu opravit, aby z něho byla obyvatelná viktoriánská vila… A představ si, že nám k našemu domu přidali i tu barabiznu. Tu, která je naproti. Už jsme se s Tobiášem dohodli, že ji zbouráme. Později tam Cecilce postavíme obývací domeček na hraní.“

„Udělejte si to, jak chcete. Kdy tam pojedete?“

„ Tobiáš už tam je.“

„Dobrá, já jdu ještě pracovat, za pár dnů nepřítomnosti se mi hrozivě nakupily žádosti.“

„ Já tě tedy, tati, nebudu rušit.“

Thomas nebyl na služební cestě, ve skutečnosti byl navštívit hrob svého biologického otce. Na skutečnost, že je jeho pravým otcem někdo jiný, ho přivedl starý matčin deník. Psala v něm o své velké lásce k jakýmusi Tomovi, zjistil v něm, že ten Tom ji opustil ještě dříve, než mu stačila povědět, že čeká Thomase. Bídák Tom zdrhl s dcerou místního pobudy, oženil se s ní a po necelém roce ji opustil. Vrátil se zpátky do vesnice a pár let po jeho návratu byl i se svými rodiči zavražděn neznámým pachatelem. Pan Thomas Davey se usmál náhodě – Dominika a její muž právě kupují dům jeho biologického otce.

Ťuk, ťuk. Thomas vzhlédne od pracovního stolu.

„Dále.“ Ve dveřích stála Dominika s nějakým mužem.

„ Tati, máš návštěvu. Budete si, pane Epansi, přát něco na pití? A co třeba koláčky?“ dodala hned, co uviděla odmítavé gesto pana Epanse. Dominika nechala oba muže o samotě a ještě před svým odchodem si stihla prohlédnout příchozího Surevese Epanse jejím zrakem módní redaktorky. Byl to asi čtyřicetiletý muž s nevalným vkusem se oblékat. Kdyby byl celebritou, Dominika by k jeho fotce připsal radu, aby si někdy umyl svoje mastné vlasy.

Starý Davey po Dominičině odchodu se ho hned zeptal, co chce. A Epans Hned spustil svůj naučený monolog.

„ Pane Thomasi Davey, možná vám bude připadat hloupé, proč tu jsem. Proto vás nejdříve seznámím s několika důležitými fakty. Existuje společenstvo kouzelníků a v něm je jeden velmi surový čaroděj a vy jste čarodějův bratr.“